NAPSALI O NÁS...
OBRAZEM: V Halahoji četli autoři svá díla
Třebíč - Již druhý ročník autorského čtení amatérských autorů proběhl v čajovně studentského klubu Halahoj. Na akci s názvem Marginálie se sjeli autoři z Třebíče, Brna i Havířova.

Fotografie z autorského čtení si můžete prohlédnout na našich stránkách.

Zdroj: trebicsky.denik.cz, 10. 10. 2009, článek najdete zde.

Halahoj zahájí koncertem a bazarem pro černošského chlapce
Třebíč - Otevírání Domečku, tak nese název tradiční akce studentského klubu katolického gymnázia Halahoj, která připadá na třetí zářijový týden a kterou občanské sdružení zahajuje svoji každoroční činnost.

Jeho osmý rok bude znovu plný zajímavých přednášek, koncertů, sportovních klání, víkendových kurzů, prázdninových táborů a další spousty aktivit. „Vše vypukne v pátek první letošní čajovnou, jejímž hlavním bodem programu bude dvojkoncert pražského písničkáře Tadeáše Nováka a české písničkářky, zpěvačky a multiinstrumentalistky Petry „Šany“ Šanclové,“ láká fanoušky dobré hudby předseda studentského klubu Halahoj Vít Oplatek. Koncert se uskuteční od půl osmé večer v centru celé víkendové akce v Domečku v areálu katolického gymnázia.

Sobotní den potom bude především ve znamení Prvního Halahojova bazaru. Navštívit jej bude možné od desáté hodiny dopoledne na dvoře katolického gymnázia. Sehnat zde bude možné nejrůznější věci od drobné elektroniky, přes knihy až po oblečení či vybavení pro turistiku. „Všechny vybrané peníze půjdou v první řadě na našeho černouška,“ prozradil cíl akce jeden z pořadatelů, Bronislav Sobotka.

Černošského chlapečka Amadiho z Keni podporuje v rámci projektu Adopce Afrika – humanistického centra Narovinu – Halahoj již od listopadu roku 2003. „Amadi od nás ročně dostává částku 7200 korun, což odpovídá zhruba ceně šálku kávy denně. Tyto finance mu pokryjí školné na celý rok, školní pomůcky, uniformu, boty a občas pytel rýže pro rodinu,“ uvádí stránky sdružení.

„Oblečení, které se neprodá, bude odvezeno do sběrny oděvů pro lidi, co je potřebují,“ dodal Sobotka.

Akci v sobotu večer zakončí tradiční promítání fotek z desítky letních táborů, které Halahoj letos pořádal. „Po celý víkend bude rovněž zpřístupněna herna stolních a deskových her i se stolními fotbálky, do které opět přibylo několik novinek,“ uvedl Vít Oplatek.

Zdroj: trebicsky.denik.cz, 17. 9. 2009, článek najdete zde.

Několik mediálních výtahů o našem písničkáři Onderovi
"Ondra Herzán se vydal na Zakletou planinu - tak se CD jmenuje a vyvolává tajemné asociace. Interpret se je snaží podpořit melodramatickou recitací, hlas má přitom Ondra příjemně posazený. A tak vznikla sbírka kvalitativně odlišných písní - Na břehu jezera Sevan a Svítání v Telči jsou čistým blábolem, Znutovanej (nemělo být spíš "m"?) a Megapárty jsou dost nedotaženou parodií na frikulíny - mírně baví, ale jsou takové jako s odstupem (neplést s nadhledem). Žádného frikulína Ondra evidentně nezná."
Miloš Keller

Zdroj: Folk a Country, 7-8/2009

"...právě texty jsou nejzajímavější stránkou Ondrových písní...liší se od tvorby jiných písničkářů tématy, která vycházejí z poměrně jedinečné zkušenosti vystudovaného geografa. Pomineme - li hříčku o protivném vyučujícím (Znutovanej), týkají se často míst, která autor navštívil při svých dobrodružných výpravách netradičním východním směrem (Na břehu jezera Sevan, Bačva baruta, Zakletá planina). Vedle oblíbených zahraničních cílů Albánie, Arménie či Gruzie však dokáže opěvovat i třemdavy rozkvétající na jaře na Pálavě (Třemdavy) nebo okamžitou náladu při návštěvě známého letního folkového festivalu (Svítání v Telči). Ve svých šestadvaceti se dokáže vážně zamyslet (Duše jako palimpsest, Don Quijote), ale stejně tak to málem rockově rozjede (Megapárty)..."
Milan Zeibert

Zdroj: Třebíčské noviny, září 2009

"Dlouho očekávaná pilotní deska geografického barda Ondřeje Herzána známého pod pseudonymem Ondera je konečně tady! Ač negativně ovlivněno průnikem několika pirátských nahrávek na internet, přece jen přichází Zakletá planina s několika novinkami a fanoušky možná zaskočí... Na břehu jezera Sevan...teskná skladba s těžkým nádechem kavkazských dálek je doplněna o půvabný doprovodný hlas zpěvačky, což je rozhodně plus. To už ale nastupuje píseň druhá, osvědčený singl, jenž se dočkal konečně oficiálního zpracování! Znutovanej je zkrátka pecka a Ondera ji chytře převedl do rychlejšího tempa a tím, že ji hraje na kytaru jen dvěma údery na každý takt, jí pořádně odšlápl. Chytlavý song má nyní skutečně hitový charakter a lze jen čekat, kdy se dočká dalšího zpracování v podobě četných nýmandských coververzí – bude to Hana Zagorová, Crazy frog nebo někdo jiný? Nechme se překvapit!... Znutovanej velmi plynule naváže na lyrické Třemdavy doprovázené táhlými hlasy Ondery a již zmíněné doprovodné zpěvačky. ...Následuje překrásné Svítání v Telči, Onderův opus magnum a hned se nabízí myšlenka, zdali si tento talentovaný zpěvák zbytečně nevystřeluje prach na úvod desky...Obava je oprávněná především kvůli tomu, co přichází v druhé části desky. Přichází Megaparty s velmi silnou melodií, která ale brzy omrzí – dvě stě osmdesát poslechů a už to budete přeskakovat. Po ní následuje několik písní, jež uvádí hlavní tematiku alba Zakleté planiny – to znamená tíživé pohnutky, smutné uvědomění nedostatku soukromí, odcizení, jemuž nás vystavuje současný rušivý svět...Mezi těmito skladbami vyniká jen několik zajímavých nápadů, ten nejlepší je bezesporu přetextování zvláštní písně albánského písničkáře Ardita Gjebrey, na Zakleté planině nesoucí název Věk trnů. Písni „Sestup z toho stromu“ by svědčil jiný finiš, neboť se táhne a táhne a jeví se jako nekonečná. Až další osvědčený hit Don Quijote nabízí úlevu, protože tahle rytmická, chytrá píseň má všech pět P! Ať už jsou jakákoli… Závěrečnou Zakletou planinu pak můžeme chápat jako jakousi osobní zpověď zpěváka-geografa, hledajícího svou vlastní cestu sebeurčení...
Lukáš Karas

Hudební zápisník, 15.3. 2009

"...Písničkář Ondra Herzán má letos neuvěřitelně plodný rok. Kromě úspěšného ukončení studia geografie na MU v Brně natočil i CD Zakletá planina. A písně z tohoto CD zazněly i na Náměšťfestu. Ondra nezapře svoji profesi a jeho písně plné geografické obrazů a pojmů vás vezmou na cestu po Balkáně a Malé Asii. Jako jediný zazpíval i píseň o Arménii v ruštině. Charašo, Ondra!"
Luděk Strašák

Proglas, 18.6.2009, plnou verzi rozhovoru lze stáhnout v MP3 zde.

Český rekord postavili z tisíců špuntů
Třebíč/ Mrákotín - O zápis do České knihy rekordů a kuriozit se postarali účastníci letního tábora Lahev 09, který koncem srpna uspořádalo na tábořišti u Mrákotína občanské sdružení Halahoj z Třebíče.

Pod dohledem komisaře z Agentury Dobrý den, která české rekordy eviduje, zde celkem 23 účastníků postavilo během dopoledne model lahve z 3 437 vinných špuntů. Celková výška lahve činila 201 centimetrů, stejně jako její obvod u země.

Zdroj: trebicsky.denik.cz, 1. 9. 2009, článek najdete zde.

Halahoj v České televizi!
Dne 19. 5. se v pořadu Křesťanský magazín mluvilo o Katolickém gymnáziu a Vítek Oplatek tady taky prohodil pár slov o našem sdružení. Shlédnout můžete zde.

Anketa Dospělý kamarád zná vítěze
Třebíč - Hlasování o nejlepšího pracovníka s mládeží v anketě Dospělý kamarád, kterou vyhlásila Rada dětí a mládeže kraje Vysočina, má svého vítěze.

Celkem se sešlo devět nominovaných. „Největší počet hlasů získal František Popelář ze sboru dobrovolných hasičů v Pavlově,“ oznámil předseda krajské rady dětí a mládeže Jan Burda. .

Mezi dalšími nominovanými byl i Tomáš Protivínský z třebíčského Halahoje. .

Cílem ankety bylo ukázat na ty, kteří se ve svém volném čase věnují dětem a mladým lidem. .

Zdroj: trebicsky.denik.cz, 29. 4. 2009, článek najdete zde.

Amatérští básníci se inspirovali Novákem i Havlem
TŘEBÍČ - „Červené s černou jako masajské štíty snaží se splynout v jedno na velkém tichém večírku.“ I s takovýmito díly se bylo možné setkat na již v pořadí šestém Literárním weekendu, který se uskutečnil o víkendu v Domečku studentského klubu Halahoj.

„Kurz tvůrčího psaní je tradičně zaměřený na cvičení imaginace a rozvíjení technických dovedností. Tentokrát budou výsledné texty vycházet z inspirace avantgardou a experimentální poezií,“ popsal náplň akce její hlavní organizátor Petr Kuběnský.

Účastníci, kteří se jako již tradičně nerekrutovali jen z hostitelského města, ale například i z Brna či Havířova, si vyzkoušeli nejrůznější avantgardní techniky, jako jsou seriální báseň, spečené texty či typogram. Inspirací jim byli díla Václava Havla či Ladislava Nováka.

„Z některých úkolů jsem měla nejprve trochu strach a vůbec jsem nevěděla, jak začít. Ale když jsem se do toho pustila, zjistila jsem, že mě to baví,“ řekla účastnice Mária Slovíková.

Zdroj: trebicsky.denik.cz, 5. 4. 2009, článek najdete zde.

Velká výměna zkušeností v Třebíči začíná
TŘEBÍČ - Velká výměna zkušeností zaplní o nadcházejícím víkendu Třebíč. Lektoři a organizátoři připravili nabitý program, který je určený všem pracovníkům dětských organizací, vedoucím táborů a ostatním, kteří pracují s dětmi a mládeží.

„Účastníci se po zaregistrování mohou přihlašovat na programy, které si sami vyberou. Stačí se podívat na webové stránky,“ řekl jeden z organizátorů Vít Oplatek.

Nabídka programů je opravdu široká. Zkušení lektoři předají praktické zkušenosti, které se týkají práce s dětmi a mládeží. Zájemci si tak mohou vyzkoušet práci s lanovými překážkami, drátkování či zkusit vyrobit dřevěné šperky. Témata z teoretické oblasti jsou například Jak vychovávat teenagery, Komunikace a řešení problémů na táboře nebo Mediální manipulace a konstrukce reality skrze média. Přehled všech seminářů a dílen naleznete na webových stránkách Regionální velké výměny zkušeností - http://www.rvvz-vysocina.cz/.

Podstatná část je zaměřená na praktické aktivity s tím, že účastníci si mohou vše vyzkoušet. Organizátoři kladou velký důraz na debatu, neboť právě při této formě komunikace lze vyřešit spoustu otázek.

„Většina má zkušenosti s vedením dětí, nebo alespoň absolvovala nějaký tábor, třeba v roli účastníka, a může tak přispět svým postřehem, nápadem i připomínkou,“ přiblížil Oplatek. Organizátorem Regionální velké výměny zkušeností je Studentský klub Halahoj. Tradiční třídenní setkání všech, kteří se věnují volnočasovým aktivitám dětí a mládeže, patří mezi pravidelné akce na Vysočině. Akce se koná v areálu Katolického gymnázia v Třebíči.

Zdroj: trebicsky.denik.cz, 20. 2. 2009, článek najdete zde.

Související články:
Regionální výměna zkušeností bude opět v Třebíči
Program Velké výměny zkušeností je opravdu nabitý
Regionální výměna zkušeností je v Třebíči
Vedoucí dětských oddílů se školili. Také formou her.


Akce pro milovníky deskovek pokračuje i v novém roce
TŘEBÍČ - Třetí lednovou sobotu proběhla v herně stolních a deskových her v Domečku studentského klubu katolického gymnázia Halahoj akce s názvem Festival Her, která navazuje na, v minulosti konané, Herní soboty.

Během celého dne bylo možné přijít, vybrat si hru, která se vám líbí a zahrát si ji s kýmkoli z ostatních návštěvníků.

„Zahrát si může skutečně každý. Máme hry pro různé věkové kategorie od pěti až po devětadevadesát let,“ říká hlavní organizátor akce Antonín Malach. „A kdo některou hru nezná, tomu ji Tonda bez problému vysvětlí. Je to fakt machr,“ dodává jeden z jeho kamarádů. Vše je navíc zdarma.

Kdy se bude konat další, zatím není známo. „Ale sledujte program našeho klubu na halahoj.org a tam se to jistě brzy dozvíte,“ láká případné další zájemce Zdeněk Žanda člen vedení Halahoje.

Zdroj: trebicsky.denik.cz, 17. 1. 2009, článek najdete zde.

Nejlepší z možných světů aneb úvaha nad čtyřmi lety našeho Asterionu
Říká se, že s narůstajícím počtem životních zkušeností, roste i potřeba bilancovat. Jak zjišťuji u psaní tohoto úvodníku, netýká se to zdaleka jen peripetií reálného života, ale i toho druhého, který doutná v té iracionální hemisféře vašeho (fantazáckého) mozku. Právě proto si dovolím malé, snad lehce sentimentální ohlédnutí za kvartetem uběhnutých LARPů z prostředí Asterionu.

Na počátku byl Jedi. O tom se nebudeme přít. Právě proto je logické, že když jsme v roce 2003 se Stegim dumali, kde se s chystaným LARPem zabydlíme, padl návrh na universum Star Wars. Bohužel, pro mě jsou Lucasovy končiny španělskou vesnicí (čti: botou) a ani vyhlídka na to, že bych měl ztělesňovat blonďáka Skywalkera mě optimizmem neplnila. To jsou důvody, proč jsme na jaře dalšího roku nelyšeli na Cornštejně pokřik „Síla je se mnou“ ale „Smrt Drikovi!“

Co naplat, Stegi zamáčknul slzu, že si místo plakátu Dartha Molla do pokoje nepověsí svoje foto a dumali jsme, co dál. Chtěli jsme svět, který je natolik propracovaný, že nás sám povede a nabídne i hráčům pocit, že simulace je realitou.

Asterion I: Nářek stromů

Pro pekaře je jasná volba Jihlavanka, pro nás to byl Asterion. Dali jsme dohromady tým s minimálními zkušenostmi, co se LARPů týče a mohli jsme začít se scénářem. Totiž dohodli jsme se, že prorazíme do světa showbusinesu a namísto pozvánky natočíme rovnou film. Tou dobou už bylo v módě globální oteplování (ale Oscaři se za ně ještě neudělovali), tak jsme se usnesli, že ukážeme světu, jak se mají řešit ekologické problémy. Příběh se měl odvíjet okolo trestné výpravy do Jižního hvozdu, kde drakočlověk Drik przní dryády a nášupem celý lesní ekosystém. Celou akci zaštiťovali jména jako bílý čaroděj Alwarin a lovec hlav Mortus, ale i ti by koukali, co je to za problém dát dohromady filmový trailer na doposud neexistující akci. Většina z nás držela kameru poprvé v ruce a na výsledku je to zřejmě doposud znát, přestože mi v počítači leží už třetí verze sestřihu. Ono, když vám nedostatečně nabitá kamera vypne pár sekund před výbuchem nálože, trochu to člověka rozhodí (o barbarech ani nemluvě). Ale dílo se podařilo a třináctiminutová upoutávka nalákala do jihomoravského Bítova necelou šedesátku účastníků o průměrném věku patnácti let. Byly to doby, kdy jsme si ještě nedovolovali stanovovat věkové limity. Heroická výprava poměrně snadno překonala civilizované končiny Červeného lesa a Khelegových hor a na vážnější problémy narazila až v Lese padajících stínů. Temní druidi dokázali zmanipulovat družinu, která měla zničit jejich sídlo na povel skřetího kapitána a při trestné výpravě je přiměli, aby se postavili svým spolubojovníkům, kteří bojovali po boku lidí a dryád. Po nemalém krveprolití si ale vzpomněli na svůj úkol, který jim Alwarin svěřil a nakonec doputovali až do opevněné svatyně v srdci Jižního hvozdu. Tento den se zapsal do tarských dějin jako šťastná chvíle, kdy byla Drikova duše spoutána pradávným rituálem a alespoň na několik let vyzvedla na výsluní slavná jména některých účastníků výpravy. Dvojice „Tanečnic s čepelemi“ se kupříkladu přidala k Řádu eldebranských valkýr a chrabrý zamlknutý bojovník Mamut odešel chránit jižní hranice dálavských kolonií coby velitel posádky Danérského vojska.

Asterion II: Soumrak starých bohů

Pro nás se jednalo na několik měsíců o uzavřenou kapitolu. Až na samotné akci jsme si plně uvědomili, jak obtížné je podobný podnik zchystat a většina organizátorů nabyla dojmu, že se z asterionského LARPu stane brzy jen pro někoho pěkná, pro jiného hrůzyplná vzpomínka. Z omylu nás ale vyvedli nadšení hráči zasypávajíce nás neustále dotazy, o čemže bude příští ročník. V podstatě jsme neměli na výběr a na podzim se celé martýrium začalo nanovo. Lehce se obměnil organizátorský alfa tým a začalo se promýšlet natáčení dalšího filmu. Poučeni nejhoršími chybami z minula, měli jsme za to, že celé filmování bude už snazší. Tématem se stal vzestup temného Kharova pantheonu. Navíc vysvitlo to, co už účastnická skupina z minula tušila, a sice, že rituál určený ke spoutání Drikovy moci nebyl proveden správně. Sice se nedá říct, že by tentokrát šlo všechno jako na drátkách, ale značně nás povzbuzovalo hráčské nadšení, které se projevovalo množstvím zaslaných povídek, které jsme zveřejňovali na webu.

Mezitím před kamerou defilovali bojující bohové, vraždění kněží a vnadné... Teď nevím, jaký je věkový průměr čtenářů Pevnosti, tak to raděj nebudeme rozmazávat. Jisté je, že po čtyřech dnech strávených v jedné místnosti s hrnkem kafe stříhajíc natočený materiál, bychom z fleku mohli účinkovat ve filmu Roba Zombieho. Asi tušíte proč. Ale i dnes se ve mně probouzí pýcha, vzpomenu-li si na scénu myšlenkového souboje dvou kněžích Sedmnáctky. Nastříhat dynamický souboj dvou dědků, co se k sobě nepřiblíží víc než na pět metrů je nápad hodný Kubricka.

Hra se tentokrát přesunula do skalního města ve východních Čechách. S lokací na mapě Asterionu už by to tak snadné nebylo. Z Drika už sice zbyl ubožák, kterého by přeprala i Rychlá rota, ale nohy mu sloužily stále vydatně, takže najít ho, znamenalo prochodit několikery botky. Krom toho se bojovalo v hevrenské aréně o proroctví pouštních elfů, vyjednávalo se božské relikvie (raději ani nechtějte vědět, kolik nohou má svatý předmět boha zvířat Bongira), hopkalo se po stínovém světě a především se vše zamotávalo do sítě upředené temnou bohyní šalby a lži Gwi. Ona je totiž ten typ, co když jí podáte jeden prst, sežere vám celou rodinu a domácího mazlíčka nádavkem. Jenže nebyla sama, kdo sháněl po staletích znovuobjevené Árium tumap, artefakt svázaný s osudy lidské rasy. Červený šutr a touha po moci se jí ale nakonec staly osudným. A tak, když její plány vyšly najevo, kvaltovala do pěkné mřížované místnosti ve vnějším světě a pokud neumřela, žije tam šťastně dodnes.

Asterion III: Dračí gambit

Říká se, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš – pokud na břehu není dobře zásobený bar a eskadra modelek v bikinách. Pro nás ovšem druhý díl znamenal injekci nadšení a tentokrát ani nebylo potřeba dlouhého přemlouvání, abychom začali po pár měsících uvažovat nad třetím Asterionem. I tentokrát se začalo s natáčením filmu, ale snad proto, že se tým takřka neobměnil, chyběla vůle a chuť se nad natáčecím plánem scházet. Nakonec zůstaly jen fragmety scén, mezi nimiž nechybělo ani samovznícení člověka. Bylo nám trochu líto, že by dosavadní práce přišla nazmar a tak nakonec vznikl kříženec mezi původním filmovým záměrem a dokumentem o natáčení. Takže výsledek ze všeho nejvíc připomíná výcuc z Gilliamova snímku Ztracen v La Mancha.

Nedá se ale říct, že bychom úplně zaháleli. V lednu 2007 procitl k životu víkendový přípravný kurz k účasti na třetím Asterionu. Stabilní účastnickou skupinu totiž už tvořili osmnácti- až dvacetiletí, kteří vyžadovali větší vpravení do děje, hlubší motivace postav a vymrčovali si tak dlouho, že jsme uspořádali tuhle víkendovku plnou roleplayingu, hereckých cvičení a teoretických šplechtů. Nazvali jsme to Bez bázně a honey. Ale s tou bázní jsme to úplně netrefili. Měli jsme tam jedno roleplay cvičení, kde jsme sehráli epizodku z prostředí vazby v erinském vězení. Bachaři tam nebyli zrovna příjemní páni a na otázky typu ano-ne, chtěli slyšet „ano“. A tak jeden občas netušil, jestli ta hrůza v očích vyslýchaného je hraná nebo ne.

Dozorce: A co takhle jíte v kovárně na svačinu?
Vyslýchaný: Chleba, většinou...
D: A takový chleba si musíš něčím ukrojit...
V: No... nožem.
D: Takže s nožem pracovat umí. Pište: Přiznal se, že s nožem pracovat umí. Na druhém poschodí, kam půjdeš, mají rádi takové chlapce jako ty. Protože tam my ženské nezavíráme. Aha!


Od moře přiletěli rackové a do kraje vstoupilo jaro. Psal se rok 856 a od výpravy do Jižního hvozdu uplynulo deset roků. Jediné místo, kde by si ale nikdo oslavu nenaplánoval, byl Rilond. Tou dobou obležen Zylovými vojsky, kteří neměli co lepšího na práci. A shodou šťasných náhod se letošní dobrodružství začínalo právě tam. Ale i jinde ve světě bylo veselo. Svoje zájmy měli tou dobou v Západní Dálavě jak Alwarin, kterého proroctví pouštních elfů hnalo k doměnce, že existuje potomek legendárního Taranise, tak i drakolidé Zantur a Riam. Zyl si mezitím udělal výlet do Derteonu, kde kdysi přišel o duševní rovnováhu (asi terapie?). Mortus nečekaně umírá a Khar se pochopitelně začíná připravovat na válku, protože ať už zvítězí Dálavy nebo Dračí království, jeho konečnou výhru by mohl zastavit jen Chuck Norris.

Ale dobrodruzi v Rilondu jsou jen masem v tomto mlýnku, který o ruce na klice neví zhola nic. Skrze Les dávno mrtvých a říši Oyarzinů došli až na hranice skřetích držav, které jsou zmítané vnitřními nepokoji. Kharův fatální vyzyvatel se nakonec doopravdy našel, ale o tom, jestli Démon toho roku opravdu zemřel, se vedou dohady dodnes. Pro nás to ale znamenalo hlavně jednomyslný konec tříletého LARPového maratonu. Jak už řekl doktor House: „Jsme až v takové shodě, že jsme si vyměnili spodní prádlo.“

Asterion IV: Čas legend

Jenže hráči si taky půjčili Housova slova: „Nejdřív si poslechnu vaše názory, pak je ztrapním a půjdu na to po svým.“ A taky, že šli. Z původních organizátorů zůstal jen Špunt, ale velká část týmu se přesunula do účastnické sekce. Poprvé jsem si tak mohl užít tuhle akci bez stresu z neustálého převlékání kostýmů. Letošní ročník nám zkrášlovalo zázemí zasněženého Boskovického hradu. Není nad osmdesát lidí v jedné velké kamenné místnosti. Kluci z nového týmu si dali doopravdy záležet a propletli dějové linie vyplývající z motivací herních postav tak důsledně, že nikdo nemohl mít přehled o celkovém dění. Všechno odstartoval únos královské dcery Nerúviel a následná Waldenova smrt. Svoji roli v tom prý měl potomek Janoše Brukky, ale v zásadě se toho moc nezjistilo, protože než mohl být předán soudu, byl zabit. A brzy umírali další cizinci. Těžko říct jestli v tom byly zájmy mocenské, nebo čistý zisk, ale možné je obojí, protože oproti městské stráži byla Corleoneho rodina plná samaritánů. Přední biřic ve svém volnu přepadával po boku upírky nevinné občany a gobliní bratři šli do čehokoliv, z čeho cinkaly zlaťáky.

Při návštěvě Stínového světa se naplno projevili vlohy jistého Šinova kněze, který byl ochoten pořezat si na ostrově Naděje ruce jen aby viděl, jak se rozšiřuje Nenávist. Pověstná se ostatně stala po skončení LARPu hláška: „Nenávidím vás už za to, že sídlíte tak vysoko,“ kterou pronesl podobně založený jedinec. Já jsem jako psionik držel své emoce celkem na uzdě a snažil jsem se dobrat pravdy o původu dívky-magického zřídla, které jsem doprovázel. Nakonec byla Nerúviel nalezena v jednom z úkrytů stínového světa (a magické zřídlo v tom samozřejmě mělo svoji úlohu), ale stačila chvíle nepozornosti, aby ji jedno zvrácené individuum stihlo podřezat hrdlo. Co se stalo na Taře po zavraždění posledního potomka královské linie, těžké odhadnout, uvidíme v pátém pokračování!

A to je konec, řeklo prasátko

Jak si možná čtenáři Asterionské literatury povšimli, historie našich LARPů se v mnohém odlišovala od dějin popisovaných v modulech. Je to logické – to máte jako s tím kamínkem, co ho jednou hodíte do vody a on vám ponese po hladině vlnky úplně jinak tvarované, než jaké by byly bez toho kusu horniny. Asi jsem to s tou metaforou trošku přehnal, ale rozumíme si, ne?

Už je to pět let, co se první Asterion vydal na svou cestu. Ještě nejsem tak letitý, takže je to pro mě kus života. Samozřejmě, náš příspěvek do fantazáckého světa se nedá vůbec srovnat s velkými letními akcemi typu Zlenice, ale pro mě je dodnes fascinující, že na začátku bylo jen nadšení a na konci stál LARP. A ještě lepší pocit mám z toho, že se jedná o něco stále živoucího.

Slíbil jsem si, že nebudu přehnaně nostalgický, takže vyleju slzy z klávesnice a raději vám doporučím, abyste mrkli na www.asterion.moravianlarp.cz, kde se můžete podívat na podrobnosti o chystaném pokračování a pokud máte o velikonocích volno, vyměňte pomlázku za sekeru a potkáme se na místě.

Zdroj: Pevnost 11/08, 1. 11. 2008

Studentský klub zahájí již šestou sezónu
TŘEBÍČ - Spolu se začátkem školního roku zahajuje, jak už bývá zvykem, svoji činnost rovněž Studentský klub Katolického gymnázia Halahoj.

Jeho již šestý rok bude znovu plný zajímavých přednášek, koncertů, sportovních klání, víkendových kurzů, prázdninových táborů a další spousty aktivit.

Kolotoč celoroční činnosti zahájí už tradiční akcí Otvírání Domečku, která proběhne o víkendu v prostorách Katolického gymnázia.

„Hlavním lákadlem zejména pro veřejnost by měl být páteční koncert alternativně-folk-rockové skupiny Jablkoň, který začíná zítra 19.30 v aule,“ řekl předseda sdružení Vítek Oplatek.

V sobotu poté bude program pokračovat v třebíčském lanovém parku Pavouk a večer po setmění promítáním fotek a videí z letošních táborů.

„Po celý víkend se mohou všichni také těšit na stolní hry z naší herny, čajíčky z čajovny, stolní fotbálky, novou výzdobu v Domečku, na udělování Březových lístků, na překvápka a hlavně na milé úsměvy kamarádů,“ dodal Oplatek.

Zdroj: trebicsky.denik.cz, 18. 9. 2008, článek najdete zde.

Hudební maraton

Zdroj: Deník Vysočina, duben 2008.

Tábor, to je náročný výcvik i kouzelná atmosféra
TŘEBÍČ - Krásná příroda, skály, rybníky a hluboké lesy. Občanské sdružení Halahoj z Třebíče letos koupilo tábořiště u Dolního Mrzatce, rybníka nedaleko Mrákotína. „Je to fajn dělat tábory na vlastním,“ myslí si předseda sdružení Vít Oplatek.

Začátek srpna tam patřil třebíčským táborníkům. Nedaleká Javořice, nejvyšší bod Vysočiny, hrad Roštějn, zřícenina Janštejn, Míchova skála a kamenné moře Mrhatina – to jsou místa, kde dvacet šest účastníků strávilo celých čtrnáct dní. Program byl nabitý. Táborníci prošli vodáckým i horolezeckým výcvikem, naučili se orientovat podle mapy v okolí, vyzkoušeli si nízké i vysoké lanové lávky a při společných hrách nechyběla ani legrace.

Velká táborová hra nazvaná Robinson měla devět úseků, při kterých si změřili své síly čtyři skupinky účastníků. V soutěži jednotlivců absolvoval každý dvanáct stanovišť zaměřených na zručnost a intelekt. Vítězem se stal Václav Chloupek.

„Zážitky dokážou lidi spojovat. A kouzlo atmosféry u táborového ohně se vám vryje hluboko do paměti. Tábor se vydařil proto, že byl skvěle připravený program a také proto, že se na něm podíleli výborní lidé,“ uzavírá hlavní vedoucí David Hort, který má na svém kontě již desátý tábor.

Zdroj: trebicsky.denik.cz, 14. 8. 2007, článek najdete zde.

Při vodácké výpravě se vyplatí myslet na bezpečnost
TŘEBÍČ - Prázdniny jsou v plném proudu a možností, jak je strávit je mnoho. Jedním ze oblíbených způsobů je vypravit se na vodu. Zvláště v tomhle teplém období je sjíždění řek velice atraktivní.

„Chtěli jsme jet Vltavu, ale je tam narváno, tak jsme zvolili Otavu,“ svěřuje se Lenka Oplatková z Třebíče. Občanské sdružení Halahoj pořádá v červenci hned dva vodácké tábory. „První skupina jela Berounku a my jsme teď na Otavě, říká předseda třebíčského sdružení Vít Oplatek.

České řeky se nejčastěji sjíždějí na kánoích nebo na raftech. Občas se objeví i kajak. „Na kajak jsem se fakt těšil. Je to něco jiného než kánoe. Ale přiznávám, že v některých hodně klidných místech Berounky jsem se pořádně nadřel,“ vypráví Václav Doležal, který společně s ostatními sjel téměř sto kilometrů této české řeky. „Začínali jsme kousek za Plzní a skončili jsme pod Karlštejnem. Ráno jsme sbalili stany a krosny, které nám doprovodné vozidlo odvezlo do dalšího kempu. Každý den jsem ujeli kolem dvaceti kilometrů. Nepádlovali jsme ale celý den, to by ani nešlo. Podél řeky je několik zřícenin hradů, tak jsme navštívili Liblín a Krašov. Nemohli jsme vynechat prohlídku Křivoklátu a poslední den jsme si vyšlápli na Malou a Velkou Ameriku, což jsou bývalé vápencové lomy blízko Karlštejna.“

Denně se dá ujet i třicet kilometrů, ale záleží na fyzické zdatnosti posádky. Klidnější řeky se jedou pomaleji než ty, kde pomáhá samotný proud řeky. Neměli bychom zapomínat na vodácké vesty, které se vyplatí mít na sobě zvláště při sjíždění jezů. Také platí pravidlo, že všechny věci v lodi, zvláště tedy lodní pytel nebo barel, by měly být k lodi přivázány. V případě převrácení se pak nemůže stát, že by vám něco uplavalo. „Poslední jez, který jsme sjížděli, byl v Berouně. Ačkoliv vypadal nevinně, cvakla se na něm polovina naší výpravy. Já jsem ho sjela celkem bez potíží, ale když jsme zaparkovali u břehu, najednou jsem viděla jak proud unáší pádlo, vestu, barel. Po chvíli se objevila kánoe, pak připlaval jeden člověk, pak druhý. Všechno a všechny jsme pochytali, takže to dopadlo dobře,“ vzpomíná Alžběta Michálková a s úsměvem dodává: „Nejvíce se bavili asi lidé na mostě. Připravili jsme jim zajímavou podívanou.“

Zdroj: trebicsky.denik.cz, 25. 7. 2007, článek najdete zde.